Prolog pro logický záčátek

Vážení uživatelé, a uživatelky (pro případné feministky), křesťanské sociální sítě,

zní to fakt hrozně, ale rozhodl jsem se napsat článek na svůj blog na signálech. A co je na tom ještě horší, je to, že jsem si nejprve takovýto blog musel sám založit. Nikdy bych do sebe totiž neřekl, že se mi něco takového může stát, neb mi od malička vstávají chlupy na rukou už jen z pouhého zaslechnutí onoho výše zmiňovaného slova. A co teprv, když na nějaký omylem narazím nebo mi někdo (nedejbože) pošle odkaz. :-)

Doba je krutá a člověk si musí každodenním humorem oddálit myšlenky na smrt, však někdy mi trochu přijde, že si mnoho lidí vážnost vážně nezvažuje vážiti. Možná ani já nenechávám přespříliš prostornou skulinku pro tuto nenápadnou schopnost člověka 'být vážný', proto jsem se polorozhodl, že začnu s občasným zvěčňováním očímžiků (vzácnější okamžík pozn. red.), o nichž si myslím, že nemají právem právo být zapomenuty do posledního detailu.

Určitě by stálo za zmínku třeba mé "Svědectví o ztraceném zubním kartáčku", jen si pořád nejsem jistojist, zda není pro člověka (jako ucelený soubor zkušeností a zážitků) škoda, se postupně po částech zadarmo rozprodat kamsi na wordwájdweb, navíc nevěda komu. I když pravda, můj relativně malý drobet přátel, jako potenciálních čtenářů, mi na osobnosti asi moc neubere.

Těm, kteří došli až sem, gratuluji a skýtám veliký obdiv pro jejich srdnatost neberouc v potaz větší náročnost a možnou nesrozumitelnost mnou psaného textu. 

Co myslíte, mám psát dál?